Rafting jako vyšitý.

Být na dovolené a užívat antibiotika, asi není nic moc. A když to je ještě v tak krásné tropické zemi, jako je Bali, tak to už musí být opravdu otrava. Ale skončilo to a Irča má chuť jít konečně na slunce a procvičit nohu. Cestou procházíme kolem masážního salonu a dámy se rozhodnou objednat.

Zjistí, že já jsem ještě nikdy na masáži nebyl, tak objednají i mě. Nuž co, vyzkouším. A zase se opakuje denno denní: "No Thank you" abychom odmítali taxikáře a obchodníky. Kdyby měl člověk každému vyhovět, tak ten den by nikdy nemohl končit.

Když je člověk dobře najedení a netěží ho žádné můry, ani pracovní stres, tak se snadno dostává do euforie zábavy. Kolegyňky spatřili cvičící ženu a hned stáli vedle ní a napodobovaly. Byla z toho fajn zábava. 

Pozoruji všudypřítomné prodejce a v duchu uvažuji: "Kdo je učil vést obchodní rozhovor? Mají nějakého mentora či kouče?" Základní pravidlo spočívající v milém úsměvu a kooperativním přístupu ke klientovi ovládají na jednotku. Před obchodním domem chvilku pozoruji mladíka, jak vede konverzaci z ruskými turistkami. Je to zřejmě taxikář. Ženy jsou na nákupu a já vím, že mám čas. Vždyť ženy milují nakupování a obchodní domy. Tam ztrácejí pojem o čase. Balijský mladík použije i pár ruských slov, čímž vytváří příznivější dojem u turistek z velkého Ruska. Úžasné na těchto balijských obchodnících je to, že i když je odmítnete, oni to neberou nijak tragický. Pokračují v rozhovoru, usmívají se a snaží se vytvořit příjemnou atmosféru a tak vás vtáhnout do výhodnější fáze obchodního rozhovoru.
Moje první masáž v životě mě dostala. Salón působí přímo mystickým dojmem. Všude květiny, vonné tyčinky, na uvítanou voda s limetkou. Jelikož jsem masáž nikdy nezažil, jsem velmi zvědavý. Dívka je opravdu drobounká. Oni jsou všichni dost malí. Navzdory svým fyzickým předpokladem zvládala svou práci dobře. V některých fázích vyvinula opravdu velkou sílu. V těch momentech mám dojem, že snad po mně chodí. Ale teď mi to padlo velmi dobře. Zítra máme rafting. I to zažiji poprvé.
Ranní nekonečné kolony skútrů se jakoby snažili mě zastavit a zabránit mi v tomto zážitku. Je jich snad milión. Ale jsem tu. Dívky mají otevřené dveře, ale je nikde zatím nevidím. Tiše vstoupím, a pozdravím. Jsou zde a právě ve fázi přípravy na dnešní událost. Monika mi nabídne kávu. Sedím na terase a pomalu usrkávám tento rituální nápoj. O chvíli už jsme na terase všichni. Dozvídám se, že tu měli včera rušno. Bylo zde mnoho muslimských turistů a prý byly velmi hluční. Vzpomenu si na časy dávno minulé, jak nás německý manželský pár upozorňoval na hotely, že jejich dítě spí. Bylo nás na pokoji snad deset, byli jsme mladí a právě jsme byli v nejlepším a otevíraly další láhev. Také nás měli plné zuby.
Dopijeme kávu a naposledy kontrolujeme své batůžky. Samozřejmě, že já jsem upozorněn už otřepanou větou: "Máš všechno, nic si nezapomněl?" Já nevím, co to tolik mají a stále do mě rýpu toutéž frází. Ach, ach. Máme to těžké my, kteří ztrácíme a zapomínáme věci.
Před hotelem už čekají dva mladí Nizozemci a řidič. Pozdravíme se, podáme si ruce a už nás pan řidič-průvodce usazuje tak, aby to bylo optimální a podle našich tělesných proporcí.  


Země kolem mi připomíná scenérii z filmu Rambo. Už jen aby se tu zjevil Sly. Na chvíli zastavujeme a děláme pár fotografií.


No a jsme tady! Vítají nás ne chlebem a solí, ale kávou a čímsi sladkým. Nevím, jak se to jmenuje, ale je to dobré. Je v tom, cítit kokos a arašídy.
Převléknu se, obuji do sandálu, neboť moje pevná obuv prý není vhodná. A začínáme se přesouvat k řece. Zde nám náš šéf kormidelník dává školení. Cvičíme pokyny: "go, back, down, up!" Vše je dohodnuto, nacvičené, tak vyrážíme na vodu. Chvilku to je klidné. Najednou to začíná být jakési divočejší. Voda nás unáší a kroutíme se jako na kolotoči. Narážíme na skálu a znovu se snažíme odrazit a pokračovat. I když nejsme na žádné soutěži, odrazu chce být každý první. Je to v nás. Obíhající se snaží svými vesly co nejvíce vody šplouchat na posádku, kterou se jim právě podařilo dostihnout. Některé překážky jsou zde zřejmě uměle vytvořené na zatraktivnění a zvýšení adrenalinu, ale pro nás nezkušené v tomto vodáckém sportu, jsou dostatečné i ty, co vytvořila matka příroda.
Sedím ve člunu na pravé straně a snažím se plnit pokyny kapitána. Velmi rychle mě to začalo bavit, a tak do toho dávám celou duši. Ale protože pravá, není pro mě ta pravá, jsem více levák, necítím se tam docela dobře. Baví mě to a vžil jsem se do toho. Makám jako o duši. No když si zlomím nehet tím, že opakovaně zavadím rukou o člun, sednu si na levou stranu, kde se konečně cítím jako ryba ve vodě. Pohled na můj mírně krvácející prst ve mně vyvolá myšlenku na Ireninu nohu. Nechci chodit po doktorech, ani žádné antibiotika. Kapitán jen zakroutí hlavou, čímž mi dává najevo, že nic mi nehrozí. 

První pauza na občerstvení a podává se zde i pivo. Moje peněženka je ale v pytli a ty veze auto do cíle, který teprve přijde. Kapitán to cvakne a já mu to pak vrátím.
Pokračujeme. Znovu je zde pokyn: "back!" Narazili jsme na skálu a už nás to točí. Poskakujeme ve člunu: "down, up!" Ti co nás obíhají, rozstřikují na nás vesly gejzíry vody. Další člun do nás narazil a už jsme zaklíněny dva. Je to zábava. Stříkáme na sebe vzájemně vodu a osvobozujeme se ze sevření skal. Pokračujeme v plavbě. Mně se podařilo vypadnout z člunu. Kapitán okamžitě zareagoval a po pár sekundách jsem ve člunu. Trochu jsem si při tom natloukl koleno. Znovu krev. A opět mě straší Irenina noha. Poslední úsek je asi nejzajímavější. Závěrečný sráz a skok z něj pohnul každého. Seděl jsem úplně vpředu a nohy mi vyletěly velmi vysoko nahoru. Byl to fantastický dopad. Všude je slyšet výskání a smích. Nálada je úžasná. Plní emocí, si všichni navzájem vyměňujeme pocity. Monika má nohu poraněnou ještě víc než já a dramaticky nám líčí, jako vypadla z člunu a strhl ji proud. Při té zábavě tam byly i úseky, kde si člověk mohl ublížit. Dopadlo to ale dobře. A těch pár odřenin se nám zahojilo.
Nyní pozoruji, jak ty malé ženy balí ty velké čluny a na hlavách je odnášejí do aut. Logistika zde funguje na jednotku. Z pytle si vybírám své věci, převlékám se a jdu na dobrý oběd, který zde je nachystaný. Akce na jednotku.

Pokračování příště...

Pin It