Ta tržnice loni shořela.

Hotel je trochu stranou od centra, ale to je přesně to, co nám vyhovuje. Je tichý, a útulný. Samozřejmě že i s bazénem a klimatizací. To zde ani jinak není možné. Zde je potřeba se ochladit během toho nikdy nekončícího léta.

Jelikož jsme se již seznámili, začíná se první oťukávání. Čtyřem se nám cestuje dobře, dokonce bych řekl, že asi nejlépe. Oleksiy je odborník v IT technologiích a jeho znalosti se nám tu náramně hodí. Díky němu máme staženou appku My Blue Bird. A to je skutečně fantastická věc.

Je to nejspolehlivější taxi služba na ostrově. Ukazuje nám, jak daleko je taxi a kolik ještě času potrvá než přijde a co je podstatné, i předpokládanou cenu. Je tam možné vidět jméno řidiče i s jeho foto a on také vidí po koho jde. Je to rychlé, spolehlivé a úsporné.

Nejprve se zastavíme v muzeu, abychom viděli, jak asi místní domorodci vnímali nizozemské kolonizátory. Moc je nemilovali. Nyní se chceme jít podívat na trhy. Mají tu být velké trhy. Mě hlavně zajímá ten ovocný. No dozvídáme se, že loni zde byl velký požár, a tak objekt který hledáme, shořel a ten náhradní trochu přesunuly dál. I když jsme ho nenašli úplně, i tak jsme neobešli nasucho. 

 

Dáváme si kokos a nakupujeme ovoce. Nepamatuji si ty názvy, ale rambutan jsem si zapamatoval. Na čerstvý dragon jsem se těšil během celého dlouhého letu.

Čas pokročil a už je odpoledne a my jsme ještě nejedli. Když nepočítám snídaně, tedy nasi goreng. Z minulého roku si pamatuji rybí trh v Jimbaraně. A nejsme odtud daleko. Tak navrhuji tuto možnost. A byla jednoznačně přijata. Taxi nás doveze až přímo k tržnici. Je tu ryb a ryb. 

Jen se v tom vyznat. Nyní spolu s Luckou vybíráme rybu mahi- mahi. V minulosti žila osm let v tropické Nigérii. Zkušenosti z tohoto období se nyní hodí. První kus odmítáme, protože je pro nás čtyři malá a ani nepůsobí na odborné oko Lucie uspokojivým dojmem. Po odchlípnutí žábry, již není růžová ale hnědá. Vybíráme, vybíráme a kupujeme čerstvou, která je i dost velká. Prodávající nám z ní rázem vykouzlí filety. Koupíme ještě kalamáry, které si přeje Oleksiy. Dnes nám dobře poradil, tak si je zaslouží.

Jen pár kroků od tržnice, na grilovacích roštech, nám je za pár korun upraví. A vědí to opravdu velmi dobře. Zatímco nám grilují rybičku, popíjíme bintang a tváříme se nezaujatě. 

Hraje zde nějaký místní pouliční band a případné projevení pozornosti může být osudné. Muzikanti pak nevědí, kdy přestat.

Ryba všem chutná. Každý si pochvaluje. Já ochutnám i ty kalamáry (olihně, squid), ale moc mi to nebere. Co chvíli bude zapadat slunce.Jdeme se ještě trochu projít po pláži a udělat pár záběrů ve zlaté hodince. A nyní se dostává do hry znovu naše appka. Objednáváme taxi a signalizuje nám to, že už je opravdu blízko nás. Stále se ale nic neděje. Nehýbe se. Tak se mu vydáme naproti. A najednou nám ukazuje, že jsme nastoupili a vzdalujeme se. Co to? Přivoláme tedy druhý a do něj už nastoupíme skutečně.

Ta zdejší doprava je pořádný záhul. Auta, skútry a jeden na druhém. Po chvilce jízdy a hodné chvilce posouvání se krokem a znovu trochu jízdy, jsme konečně na hotely. Dáme si nakoupené ovoce a Lucie nám z moudré knížky, nebo z googlu čte, co to vlastně jíme. Takže nebylo si to třeba pamatovat z trhu. Máme Lucku a ta má zase chytrou knížku.

Zítra tento hotel opouštíme a ještě jsme netestovali jeho bazén. A to musíme napravit. Tak šup - šup do vodičky. Je pěkná, čistá a příjemně teplá. Na pohled vypadá, že je to sotva po pás. A Oleksiy i nabude ten dojem. Hned je však přesvědčím, že to je omyl a vhoupnu po krk do vody. Ještě chvilku poklábosime a jdeme spát. Ráno už má přijít Made a společně vyrazíme směr Java.

V sobotu ráno po probuzení zahájíme den rituálně skleničkou slivovice. Vycházím na balkon abych nerušil a zapisuji si poznámky do deníku. Zdola mě spatřili a tak nám hned donesli snídani na pokoj. A jak vidím, už je tu i Made. Takže bereme věci a opouštíme hotel The Rani Bed & Breakfast. Sedíme v autě a vyrážíme na naši cestu za dobrodružstvím. Naším cílem je sopka na ostrově Java. To ještě ale máme před sebou celkem dlouhou cestu. Dnešním cílem budou vodopády Sekumpul. Jsou to největší vodopády na Bali o výšce 80 metrů. Zastavujeme na vyhlídce a fotíme rozpustile opice a jezera Ulun Danu Beratan. 

Na krmení opic jsou zde připraveni a ochotně vám prodají pamlsky. I opice jsou na to připraveny. Jsou přátelské a velmi hbité. Bleskurychlé dokáží vzít z podnosu i mnohem více, než měli právě dostat.

Po chvilce rozptýlení pokračujeme v cestě k vodopádům. Procházíme úzkou cestičkou a kolem nás je skutečný život. Turisty tu potkáme možná 5-6. Ceny ovoce, které jsme si dopřávali v Denpasaru jsou zde poloviční. Scházíme stále níže a níže. Džungle kolem je plná pro nás tak vzácných tropických dřevin. Made je zde v roli pedagoga, ukazuje a vysvětluje nám co to o nich. Hřebíček krásně voní. U nás zejména o Vánocích v pečivu nebo ve svařeném víně. Je tu káva arabica a tu druhu nazve balijská. Jedna rodí 3 krát do roka a druha 2 krát.Ale už nevím která jako.

 

 

Najednou jsou před námi vodopády. Je to nádherná ukázka majestátní přírody. Voda dopadá z výšky 80 metrů a trochu ochlazuje svými kapkami rosy tropické ovzduší. Chceme se jít vykoupat, ale náš průvodce nás odvede hned vedle, kde ta voda není tak hluboká. Procházíme mezi vlhkými, kluzkými balvany a vstupujeme do vody. Koridorem, který vznikl díky vodopádu profukuje průvan chladnějšího vzduchu. Je pořádně silný a kapky rosy bodavě - ostře dopadají na nás. Je to fantastická masáž.K vodopádu se přibližujeme pozadu, hřbetem. Ten nám tedy bodají kapky rosy jako jehly. Když se otočím, abych viděl kam postupuji, okamžitě si rukama zakrývám tvář. Být otočen tváří k vodopádu, to nejde. Tak se pomalu posouváme k němu zády.

Dále nás už vodopád stejně nepustí. Síla dopadající vody je tak ohromná, že Archimédův zákon a Newtonovy pohybové zákony, se nám nijak nedaří překonat. Je to krásný zážitek.

Pokračování příště...

Pin It