Tirta Gangga, není jen vodní palác.

Po příjezdu na hotel jen shodím zavazadla do kouta. Nemám ani nejmenší chuť něco vybalovat. Spolucestující se chystají na večeři. Velmi se mi nechce, ale nakonec jdu. Po prvních dnech neustálého pohybu jsme se ocitli na místě, kde máme v úmyslu setrvat několik dnů. Je to turistická oblast Amed, ale těch turistů zde není ani zdaleka tolik, jak dole na jihu. Zde jsme sice na severu, ale i tak blíže k rovníku. Uvidíme kolik dní zde vydržíme. Máme to rezervované zatím na čtyři dny s tím, že můžeme být ale i déle.

 

„Tak pojďme na tu večeři.“

Tři si objednáváme nasi goreng ayam a Oleksiy totéž, ale s rybami. Vypadá, že je nějak zatížen na ryby. Ayam je kuře a nasi goreng je smažená rýže. Ikan je ryba. Objednat jsme si objednali, ale nic víc se neděje. Doba přípravy už dávno překročila obvyklý čas, který jsem ochoten věnovat personálu v restauraci. U nás doma bych už dávno odešel. Sedíme a čekáme. Oči mě neskutečně pálí a přestávám vnímat i rozhovor mých kolegů. Po dlouhé, dlouhé době, nám konečně přinesou jídlo.

„Konečně!"

Když sním, tak mi Lucka navrhne, abych už tedy raději šel. Nechám peníze za útratu a odcházím. „Ještě se osprchuji, a pak se podívám na maily," myslím si. Po sprše však plán měním a padám do postele. Můj duch se poroučí a vstupuje do věčných snových lovišť. „Ale co to ?!"V noci o jedné zvoní budík, který jsem zapomněl vypnout. To jsem měl nastavené předešlou noc, když jsme šli na sopku. Po probuzení mám pocit, že klimatizace namísto chlazení topí. Je mi příšerně teplo. Ale od únavy usnu i tak. Ráno je již vše v pořádku. Cítím se mnohem-mnohem lépe a jsem připraven pokračovat v poznávání Bali. A to dnes máme 1.máj, tedy svátek práce. Jenže zde nejsou žádné průvody ani demonstrace. Nikdo to nijak neregistruje. Máme oddechový den a dnes budeme poprvé i trochu lenošit na pláži. 

Snídaně už máme za sebou, tak jdeme pomalu nic nedělat. Zjišťuji, že nemohu najít selfie tyč, tak se s tím smiřuji, že jsem ji již ztratil. Jdu na pláž i bez ní. Pláž je hned na konci hotelu, za bazénem. Hotel vlastně stojí téměř přímo na pláži. Po pár krocích jsem u moře, které je opravdu balijským mořem. Je mnohem klidnější než Indický oceán, který omývá Bali na jihu.

Právě jsem zjistil, že nemám ani mobil. „Nuž co, jdu se podívat zpět na pokoj. Vždyť je to jen pár kroků.“ Přicházím na pokoj, odemykám dveře a okamžitě se rozhlížím po místnosti. „Kde jsem ho asi tak nechal?" No nic nevidím. Tak se znovu podívám do batůžku, ale stále nic. Začnu tedy vykládat všechny věci, které tam najdu. Je jich opravdu jen pár. „A světe div se." Je tu mobil a i selfie tyč! Takže měl jsem je stále u sebe, i když jsem je hledal. Tak je spokojeně vložím zpět a směřuji ke dveřím.

Nyní zas nevidím klíč, který ještě před chvílí byl v zámku ve dveřích. A začíná hledání znovu. Vše vysypu z batůžku, ale klíč tam není. Znovu prohlížím zrakem celý pokoj, ale marně. Hledám i v koupelně, ale nic. „Už je to tu znovu," pomyslím si. Věci se mi ztrácejí a znovu objevují. Ale teď ten klíč nikde nevím najít. Mám problém. Zajdu tedy za recepčním a mou chabou angličtinou mu vysvětlím, že klíč byl a už není. Pochopí to velmi rychle a se slovy „no problem," mi podá druhý. Zamykám a konečně už jdu na tu pláž. Chvilku se kamarádím pouze se sluncem a mořem. A co nevidím po návratu na pokoj? „Klíč, už je zase tady!" Ať už to bylo jakkoliv, mně se takové věci stávají.

Dnes je to právě týden, co jsme se vydali na cestu. Právě jsme se rozhodli, tedy hlavně Lucie rozhodla, že navštívíme Tirta Ganggu a podíváme se na vodní palác. Lucie se zatím ukazuje jako člověk znalý, s vůdčími vlastnostmi. V minulosti strávila osm let v Nigérii, a tak má dost zkušenosti z tropů.

Hotelový taxík nás dopravil až úplně na místo. Jak jsme procházeli Amedem, pozoroval jsem rušný život v ulicích. Vzpomněl jsem si na časy, když jsem doma zaujatě sledoval zážitky našich cestovatelů v televizi a snil o dálkách. Bylo to velmi podobné s tím, co jsem před lety viděl v televizi.

A jsme tu, Tirta Gangga. Koupíme si vstupenku za 30 000 rupií a můžeme se projít po areálu zvaném vodní palác, který byl postaven v roce 1948 posledním králem Karangasemu. 

Je to pěkná podívaná. Uvnitř, v areálu si pořídíme ještě jednu vstupenku za 10 000 a můžeme se i vykoupat. Voda je tu ale dost chladná ve srovnání s okolní teplotou vzduchu. A to je tu zvláštnost, neboť i moře je teplejší.

Už jsme nakrmili rybičky a i jsme se vykoupali, tak už můžeme jít. Opouštíme palác a směřujeme do warungu na oběd. Jsme tu jen my čtyři a majitelé. Warung se jmenuje Genta Bali a majitel je Nyoman Budiasa. Tento domácí pán bude následující hodiny našim průvodcem. Provede nás džunglí a ukáže nám rýžová pole, vlastně políčka. Máme možnost vidět i ty, které již dozrály a o několik dní na nich začne sklizeň. A procházíme i kolem takového, kde už místní domorodec mlátí úrodu. 

Lucie se s průvodcem hned dohodne, že o dva dny půjdou na delší výlet, na 6 hodin. Nám se nikomu nechce. Představa toho tepla, a motat se po džungli 6 a více hodin, jaksi nikoho neláká. Vypadá to tak, že půjde sama.

Jdeme džunglí a kromě exotického ovoce vidíme i jednoduché příbytky místních lidí. Procházíme přes nějaký „dvůr," nebo jak bych to nazval, a tam na nás štěká něco jako pes, nebo hyena. Nevím co to je, ale vypadá to dost  nebezpečně a zuboženě. Chvilku mám i strach, protože zuby to má ale pořádné. Náš průvodce však tomu nevěnuje žádnou pozornost a pokračuje v cestě bez jakéhokoliv náznaku vzrušení. Tak to beru i já jako něco zcela normální.

Trek jsme skončili a směřujeme znovu do warungu odkud jsme vyšli.

Pokračování příště ...

Pin It