Z džungle mezi boháče.

Tenganan je prý nejbohatší vesnice na ostrově Bali. Má i jiné zvláštnosti, které ji činí jedinečnou. Zatím jsem tu nic podobného neviděl(viz. i Wikipédie). Architektura je zde odlišná od toho co jsme zde dosud viděli.

A proslavily se i tradičním zpracováváním látky. Jsou nejen ručně tkané, ale i přírodně barvené. Jeden z místních mistrů má na svém kontě řadu ocenění od světových odborníků a celebrit. Píší o něm světové magazíny jako Esquire a další a on si to samozřejmě pečlivě uchovává, aby ohromoval své zákazníky a užíval si svou slávu.

Ukazuje nám je a také množství vizitek, které mají dokazovat, jaké má klienty. Jeho výrobky jsou skutečně krásné. Takže se ani nedivím, že má takovou popularitu. Lucie se rozhodne koupit kus látky velké jako šála. Vychází to tak asi na 1000 Kč. Většina věci, která se zde prodává je za stovky $. A co mě už úplně odrovná je fakt, když přijde chlapík s přenosným terminálem na kartu a Lucie zaplatí jako v pražském supermarketu.money-mouth Tak tohle bych tu nečekal. To byl gól.

Trochu nám vyhládlo, tak si objednáme gado-gado. Nevím to vysvětlit, co to vlastně je, ale je to dobré. Rýže jako vždy a i hodně zeleniny.

Ještě koupíme vodu, jejíž zde nikdy není dost. Teplo je stále, a tak máme potřebu neustále doplňovat tekutiny. Zde končí naše společná cesta s naším upovídaným průvodcem. Už se spolu jen svezeme na kousku cesty.

Nejprve stopneme skútry, a pak ještě spolu využijeme bemo až do Tirta Ganggy. Nás dva, mě a Lucii, řidič odveze až do Čulíku, kde už po nás přijde hotelový taxík.

Zatímco s Luckou čekáme na taxi, sedneme si ve warungu a dáme si fresh juice. Přistaví se při nás dva mladí na skútru. Jsou to asi Němci, alespoň podle jazyka, kterým spolu mluví. No nemusí to být úplně pravda, že?laughing Jejich otázka směřuje na náš džus. Na naši odpověď, že je velmi dobrý, odstaví skútr a objednají si také. Popíjíme a dohadujeme se co podnikneme večer po našem návratu.

Navrhuji, že můžeme jít ještě na bazén.

Je tu auto a tak se již vezeme poslední úsek. A jsme na hotely. Rázem se náš plán mění. Přijdu na pokoj, osprchuji se a od únavy padám do postele. „Na bazén můžeme jít i zítra," chŕŕŕ.innocent

A je ráno a sobota. Dny zde utíkají velmi rychle. Na dnes máme objednané dva skútry. Máme v plánu jen takové krátké výlety. Úlohu řidičů přebíráme spolu s Romanem. Já jsem na skútru neseděl více než 40 let. Roman prý ještě nikdy. Nuž co. Všechno je jednou poprvé. Probereme to a seznamujeme se se základním ovládáním. Není to nic složitého. Nejprve se jdeme projet jen my dva na zkoušku. Mám s sebou i mezinárodní řidičák, ale to tu i tak nikoho nezajímá. Nasednu a na nohách mám jenom žabky. To není nic moc. Jezdí se po levé straně a to je nezvyk.

Tak trochu jsme se převezli a teď to už půjde naostro. Já beru Lucii a Roman Oleksiya. Mám strach a evidentně i Lucie. Cítím, jak se mě křečovitě drží. Začátek spolujízdy je rozpačitý, ale nakonec to zvládneme. Dostali jsme se k potopené japonské válečné lodi. Jdou šnorchlovat a já se zatím trochu osvěžím v moři a projdu po okolí.

Vypadá to, že se již nabažili pohledu na potopenou loď a barevné rybičky, tak můžeme jít na oběd.

Cestou z oběda zastavíme na jakýsi hluk. Je slyšet nějaký velký křik, tak se jdeme podívat odkud to vychází a co se tam děje. Bambusový zastřešený objekt je vlastně aréna. Desítky, možná i stovky křičících a dva kohouty. Mladíci něco vykřikují a hecují kohouty do bitvy. Příprava souboje je hlasitá a dlouhá. Samotný boj trvá jen pár vteřin. Jeden z kohoutů utržil ostrým mečem, který má každý kohout přivázaný k noze. Objeví se krev a je po souboji a možná i po kohoutovi. Neholduji takové zábavě, a tak okamžitě odcházím.

Hned za mnou jdou i Lucie a Oleksiy. Čekáme na Romana, který si šel odpočinout na hotel. Necítil se docela dobře.

V nejhorším případě bych se se otočil dvakrát a odvezl je, ale nebylo to nutné. Přišel v domluveném čase. Je tu a pokračujeme v původní sestavě. Odvezeme spolujezdce na hotel a dohodneme se, že se jedeme projet jen my dva, sólo. A teď si to fakt vychutnáme. Blíží se večer a už není tak moc horko. Na skútru nás ovívá příjemný vánek a cesta po pobřeží je nyní opravdovým zážitkem. Je úzká a s velkými převýšeními. V zatáčkách mám trochu strach, protože jsou velmi ostré a ve strmém stoupání. A nevím co mě čeká za ní. Ale i tak je to nádherné. I Roman se v tom vyžívá. Je to krásné a svobodné. coolcoolcoolKdybychom se nedohodli, že půjdeme spolu do Amedu na večeři, tak bychom z nich jen tak brzy neslezli. Vozili bychom se do vyprázdnění nádrži. Bohužel už se musíme otočit.

Na večeři už jedeme potmě. Už to není takové svobodné jako sólo jízda a navíc, protijedoucí auta a motorky mě nepříjemně osvětlují. Ale i toto jsme zvládli, jakož i příjemnou večeři. Cestou zpět shodně zkonstatujeme, že potřebujeme se zastavit v bankomatu a vybrat nějaké peníze. Mají tu stále přísnější omezení a limity. Nyní mi dává 2,5 milionu rupií, jiný zas jen 1,2 milionu. Ještě loni jsem vybíral 3 miliony a pár týdnů před mým příchodem se ještě dalo vybrat 5 milionů. Ale vybrali jsme.

V obchodě mimo jiné koupíme i pivo Bintang, který pak vypijeme u bazénu. Tak den uběhl a my jsme ho přežili bez újmy.

Pokračování příště...

Pin It