„Apa kabar?“A odpověď: „Bagus!“

Dnes jsme zde na hotelu poslední noc. Tak to jdeme trochu zapařit. Kráčíme po pláži a osloví nás sympatický lampióny osvícený warung. Zní tu Bob Marley a to známé reggae, šplíchot moře, teplo a usměvavý majitel nás přímo přitahuje. Usedáme a objednáváme si piña coladu.

Piña colada. 

Já to piji úplně poprvé v životě, ale Lucka to zřejmě zná. Objedná si a já se tedy ze zvědavostitongue-out přidám. Vždyť všechno třeba vyzkoušet. Je to fajn sladké a docela dobře vychlazené. Celkem mi to chutná. Piji již třetí koktejl a začíná mi chybět trochu jiná chuť. Je to sice fajn, ale na mě dost sladké. A já jsem přece ze země piva. Tak si objednám pivo. Pak ještě jedno a najednou zjišťuji, že ten alkohol mě přemáhá. To už s námi hodnou chvíli sedí i Roman a Oleksiy.

Ještě chvilku se pobavíme a jdeme spát. Ráno se sbalíme a jdeme si dát poslední snídaně v Amedu. Vyplatíme dluhy, tedy ubytování, skútry, taxi a pomalu pohledem se loučíme s hotelem a okolím. Bylo to tu super, ale jdeme dál.

Už po nás přišlo auto, které nás odveze do přístavu. Mají to tu opravdu vše dobře zorganizováno. Nakládáme zavazadla a naposled pohledem zavadíme o náš dočasný domov. Wayan mě na rozloučenou přátelský obejme. Je to příjemný chlapík a naučil mě nejtypičtější anglickou frázi „How are you?" i v domorodé řeči. „Apa kabar?" A odpověď je: „bagus!"A oni se všichni mají bagus. Jinou odpověď jsem od nich ani nedostal. Smějí se a opakují: „bagus, bagus!"

Plavba na Gili air.

V přístavu si nás označí a převezmou naši zavazadla. Já se necítím zrovna nejlépe po včerejším mejdanu. A to si ještě před nastoupením na loď krátím chvíli tím, že si dám pivo. foot-in-mouthBudeme dlouho na lodi a v tom horku chci uhasit žízeň. I po těch včerejších koktejlech.

My poplujeme až na Gili Air, takže vystoupíme až na druhé zastávce, tedy na druhém ostrově. Usedáme a loď se pomalu odpoutává od břehů Bali. Jsou dost velké vlny a lodí pohazují jako zápalkovou krabičkou. Sotva jsme se pohnuly a už vedou jednu dívku, jejíž zůstalo špatně, úplně dozadu lodě, na kormu. Já jsem právě tehdy řekl: „Sotva jsme se hnuli." To jsem ještě netušil, že o malou chvíli tam půjdu za ní i já. Sotva jsem tam stihl doběhnout. Žaludek se vzepřel a postaral se mi o nejnepříjemnější zážitek mého pobytu. frownNajednou mě bolela i hlava a nevěděl jsem se dočkat konce plavby. Tato plavba byla pro mě utrpením. Ale zároveň i super zkušenost. Vlny nepřestávali a člun chvílemi vypínal motor. Zřejmě by to bylo nebezpečné v takových vlnách, tak jsme se chvíli jen pohupovaly na vlnách a pak znovu plavili.

Mě zaléval pot a nestíhal jsem se ani utírat. Piňa colada, pivo, vlny a byl jsem hotový.

Pevnina je vysvobozením.

innocentKonečně vystupujeme na břeh. Jsem celý roztřesený a žaludek mám až někde v krku. Pár kroků od přístavu a ubytujeme se. Hotel se jmenuje 7seas. Moje úplně první aktivita je lehnout si na lehátko pod ten nejbližší košatý strom a chvíli si zdřímnout. Nevím co je to za strom. Je dost velký a má také velké listy. A teď mi to je úplně jedno jaký to je strom. Je tu stín. Všechno se ve mně chvěje. Usnu. Když se proberu je mi trochu lépe, ale ne zas nějak významně. Je tu večer a jdeme tedy na večeři. Dáme si znovu rybu. Jedna pro všechny čtyři. Ani jsem to nezvládl docela sníst. A to jsem opravdu hladový. Ryba je dobrá, ale já ne.

Když se vrátíme na pokoj usnu snad okamžitě. Ráno jsem jako vždy vzhůru první. Po ranní sprše vycházím před hotel a pozoruji probouzející se život na ostrově. Postupně vstávají i ostatní. S Lucií jdeme spolu na snídani. Jsou dostatečně bohaté. Ovoce mi velmi chutná. Po snídani jdeme všichni spolu kupovat lístek na Bali. Sranda, co? Včera jsme přišli a už kupujeme lístek zpět. No nejprve si prodloužíme pobyt na hotelu o dvě noci.

Zastavujeme se při prvním námořním dopravci, ale zakrátko ho opouštíme. Je tu další a zase nic. No při tomto jsme spokojeni. Nabídl nám ještě i výlet po ostrovech Gili a dodal, že pokud neuvidíme želvy, tak nám vrátí peníze. Ten se mi líbí. Je si sebou jistý a to je dobře. Lístky již máme, tak se můžeme věnovat příjemnějším aktivitám.

Tour de Gili air.

My s Romanem si půjčujeme kola. Přesněji řečeno, kola to byly kdysi dávno. Ještě se to ale dá použít. Cyklistické tričko a kalhoty, které jsem si na tuto příležitost donesl z domu jsem raději ani nevytáhl. Vypadalo by to trapně. V tom písku je to i tak zbytečné. Chvílemi svého oře jen tisknu, dokud se nedostanu na tvrdší podlaží. Jednou zatočíme vpravo, jednou vlevo a chvílemi bloudíme mezi jednoduchými obydlími místních.

Lidé jsou milí a usměvaví, ale i tak je tu cítit rozdíl s ostrovem Bali. Chybí mi tu ty sochy draků, bohů a obětní košíčky s vonnými tyčinkami. coolBali je jimi celé provoněné. Zde je zase trochu jiná zvláštnost. Dopravu na ostrově zajišťují taxi s koňským spřežením a malé skútry na elektropohon. Jsou to malé koníky jakož i jejich vozíky. V tom teple to pro ně asi není nic příjemné. Ostrov je typický tropický a i zde rostou banány, kokosy, no zkrátka běžné tropické ovoce.

Pokračujeme v cykloturistice a setkáváme se zde s nějakou mladou ženou také na kole. Mluví anglicky, ale s takovým řekl bych holandským přízvukem. Tak se domnívám, že byla Holanďanka. Vidí že váháme kterým směrem se máme dát, tak začíná hledat nějakou navigaci. Říkáme jí, že je to ok a pokračujeme. Ani ne o pět minut se setkáme znovu. Jen se zasměje, že se asi ztratila a jde svým tempem dál. Je to směšné ztratit se na ostrově, který je možné obejít pěšky asi tak za dvě hodiny celý.

Den ubíhá fakt rychle. Uděláme si jednu krátkou přestávku na pláži. Dáme si kokos asi nejdražší za celý náš pobyt v Indonésii. Donesou nám ho až k lehátkům. Při osvěžujícím se koupeli v moři jsem ucítil nějaké píchnutí do chodidla. Když jsem vyšel na břeh, tak jsem spatřil trochu krve. Hned mě propadl strach, při vzpomínce na loňské problémy s nohou, které měla Irena.

Ležím na lehátku, usrkávam kokos a zaháním černé myšlenky z loňských trampot. Dále šlapu na kole bosý a o chvíli si na mou poraněnou nohu již ani nevzpomenu. Vypadá to tak, že je vše v pořádku. 

Chcete zažívat něco podobného? Tak se přidejte a nestyďte se nám dát like a sdílet naše zážitky. Moc vám za to děkujeme.

Pokračování příště...

Pin It