Nebyl žralok, byly želvy.

Večer je zde velmi rychle. Tma je tu raz dva. A jako každý večer i dnes se opakuje rituál s večeří. Zítra máme jít znovu lodí na další ostrov. „Jak mi asi budecry?" Ticho přemýšlím nad včerejší dramatickou plavbou a vychutnávám si bbq. Dnes si nedáváme ryby. Zde je nemají a dál se nám jít nechce. A i to bbq mi chutná. Celkem jsem i zapomněl, že mi včera při večeři Lucie řekla, že dostala od Jamala zprávu. Jamal byl šéf na hotely v Amedu. Prý si tam někdo zapomněl mikinu a větrovku. Nuže tento rok zde není Monika, tak mě nikdo nemá pod dohledem.

Ale v prvním okamžiku si to i tak nepřipouštím, že bych to mohl být zase já.

No dnes už vidím i fotku zapomenutých věcí a samozřejmě, že je poznávám. 

Ráno jako vždy vylezu z postele první. Nedokážu ležet v posteli, když je tu tak krásně. Chci vidět to probouzející se ráno.cool Chci vidět jak to tu začíná dýchat. Jak si malý rybář obstarává svůj první úlovek.

Gili Meno a želvy.

Očekávaná další plavba však vytáhne z postele i ostatních. Jdeme na Gili Meno. Je to nejmenší ostrov z trojice ostrovů Gili. Prý tam uvidíme i želvy. Tedy ne na ostrově, ale v moři při šnorchlování, které nás čeká. Jsem dost napjatý sealeda mám obavu z té plavby. Nasedáme a vydáváme se na moře. Dnes je klidné a já jsem nepil ani pivo, ani piña coladu. Takže všechno jde hladce. Půjčí nám ploutve i brýle. Já to ale s těmi brýlemi jaksi nevím. Jakmile si ucpu nos, hned se dusím.

Tak mi Lucka půjčí klasické plavecké brýle a hned je to lepší. Jen bych je potřeboval trochu nastavit na mou tvář a to se mi tu ani nechce, ani to nechci riskovat, že je nějak poškodím. Tak podle toho jak si je nasadím, mi zatéká jednou do jednoho oka, pak zase do druhého. Ale neucpává mi to nos. A vidím i želvy. Mám z toho radost. I pestrobarevné rybičky a sochy na dně moře.smile

Zde vypadá Oleksiy jako přeborník. Ve vodě se cítí zjevně velmi dobře.

Chvílemi to zkouším i bez brýlí, ale moc mi to nejde. Přistaneme na ostrově Gili Meno a zde máme pauzu na oběd. Je to skutečně malilinký ostrůvek a působí na mě velmi klidně. Náš kapitán nás dovede do restaurace, kde má zřejmě dohodnutou marži za hosty, ale nám se to tu nelíbí.

A jsme tu.


Lucie a Oleksiy jdou jako předvoj před námi s Romanem a zastaví se hned při prvním následujícím warungu. A ten se nám líbí. Má i přiléhavý název:

„Little Bali."

A hned je tu i vidět rozdíl. Sochy draků, obětní oltář na který právě místní dívka položila obětní dary pro bohy a zapálila vonné tyčinky. Zde se mi to líbí a tady mi to připomíná i to velké Bali! Projdu po chodníku dozadu a vidím, že jsou tu nějaké bungalovy, které jsou obklopeny zelení a květinami.

Krása!

(Vřele doporučuji Warung Little Bali na ostrově Gili Meno).

Kolegové už vybírají jídlo. Já se přikloním k výběru Lucie, abych nemusel zbytečně dlouho studovat ten lístek. I tak bez brýlí na to pořádně nevidím. A udělal jsem dobře. Je to talíř s mořskými plody. Mám tu krevety, olihně a také nějakou rybu. Asi mahi-mahi. Opravdu si to vychutnávámtongue-out. Dali jsme si to tři a všichni jsme spokojeni. Jen Roman si dal pizzu a moc spokojeně se netváříundecided. Už když mu ji donesli řekl, že to nezvládne. Je velká. Na pohled vypadá velmi krásná. Ale on mumlá, že je velmi sladká. Sladký kečup, ananas ... Nechává na talíři a nabízí nám. Ale nikdo se nechytá. Jsme spokojeni a dobře najedení.

Skutečně jsem si dobře pochutnal. Nyní se můžeme jít ještě nakrátko projít po tomto pidi ostrůvku.

Nastupujeme na loď a jdeme znovu šnorchlovat. Já to po chvilce vzdávám, ale slibuji si, že když se vrátím domů, tak to nějak vyřeším. Koupím si brýle, které mi budou pasovat a půjdu na kurz.

Sedím ve člunu a pozoruji kolegy jak se ponořují a užívají si to. Najednou „kapitán" mává na nich, že už půjdeme. Po vystoupení na břeh si vzájemně poděkujeme za krásný výlet. Hned po příjezdu beru svůj sešit a sadám si na recepci hotelu ke kávě. Zapisuji čerstvé dojmy z plavby. S hrůzou se dívám do kalendáře. Už jen pár dnů. Zítra se vracíme na Bali. Z dnešního úžasného dne má Oleksiy i jednu nepříjemnou zkušenost. Říká, že ani neví kde a jak se mu to stalo. Zda to byla medúza, nebo se odřel někde o skálu.

Má poraněnou pravou ruku na předloktí. Lucka mu dává nějakou dezinfekci, kterou si po kapkách nanáší na krvavou ránu. Já mu říkám, že to je už zbytečné, neboť o tu ruku i tak přijde, tak či tak. A Roman ho těší slovy: „Zvykej si na levou. Není to nic strašného. Já jsem levák celý život! " Na štěstí ta jeho krev žádného žraloka nepřilákala.

Tak Lyndon nebo Roger?

Právě končím s psaním a zavírám deník. Chlapík, který sedí opodál a je zde zřejmě nějaký šéf, mě oslovuje a říká mi, že vypadám jako Roger Moore. Usmívám se. I oni to mají tak, že nás vidí téměř stejných. Loni mi zas korejské ženy říkali, že vypadám jako Lyndon Johnson. I nám se oni zdají všichni stejní, nebo alespoň podobní.

Právě jsem odložil pero a on pokračuje: „Píšeš jako Hemingway." A hned dodává: „Byl jsem tam, v jeho domě v Key West. A byl jsem i v Sankt Peterburgu. Velmi krásné!" Chlubí se mi. „Hmmm, vypadá, že je dost zcestovalý." A ještě mi doplnil, že byl se podívat i naTallinn. Je to příjemný chlapík. A má odvahu cestovat. To u těchto lidí není běžné. Vše mimo svého ostrova považují za nepřátelské a nebezpečné místo. 

Večer jsme trochu rozházeni. Lucia a Oleksiy jeli na masáž, Roman zpracovává fotky a já se procházím po pláži. Akorát jdu kolem letního kina a právě promítají film s Julií Roberts, který byl natáčen i v Ubude na Bali. Má to úspěch. Zítra nás čeká další delší plavba. 

Chcete zažívat něco podobného? Tak se přidejte a nestyďte se nám dát like a sdílet naše zážitky. Moc vám za to děkujeme.

Pokračování příště...

Pin It