Padang Bai - hrůza v přístavu...

Je skutečně nádherné ráno. Snídaně jsou formou švédských stolů a jsou úžasně bohaté a také chutné. Poslední krát se zde najíme a odcházíme. Věci už máme pobalené a doufám, že jsem zase nic nezapomněl. Jdeme se tedy přihlásit do kanceláře v přístavu.

Čas běží jako šílený. Slunce je již vysoko a je příšerně horko. Roman najednou zjišťuje, že nemá hodinky. Tak se vrací na hotel a za ním odcházejí i Oleksiy a Lucie. Já dávám pozor na zavazadla a příšerně se potím. Všichni hledají hodinky, jen já hledám ztracenou odvahu na tuto plavbu.

Ta předchozí mi moc nevyšlaundecidedundecidedundecided.

Přečtěte si zde»»»

Vedle mě sedí dva mladí a mladík má na sobě tričko Czech hockey team. Je zcela jasné odkud pocházítongue-out. Teplota neustále stoupá a s ní i mé obavy.

Hodinky se našli a my jsme se právě nalodili. Jdu zcela na horu na palubu, kde si najdu trochu místa k sezení na nějakém kanystru. Voda mi právě vypadla z batohu do moře. Budu tedy bez vody 2 hodiny na horní palubě během největšího horka. Ne zrovna nejlepší vyhlídkacry. Přitom je kolem mě vody celé moře. Náš speedboat má naplánované odplutí z přístavu ve 12 hodin. Takže největší žár dne prožijeme na otevřeném moři.

Vánek, který vzniká díky rychlosti lodě, je sice příjemný, ale nijak neochlazuje. Je to ale i tak krásnécool. Jak se vzdalujeme od břehu, sleduji horizont ostrova a v duchu si říkám: „To by se ještě dalo doplavat, kdyby..." Rozhlédl jsem se kolem sebe a ze tří stran je už vidět jen moře.

Pozoruji hladinu v očekávání, že snad se objeví nějaký delfín. Najednou mi proběhne myslí záběr z filmu „Čelisti“ s rozďavenou zubatou tlamou žraloka a představuji si, co bychom asi dělali,sealed kdybychom viděli na hladině velký trojúhelník směřující přímo na nás. Nic z toho se však nestalo.

Hladina se vlní vcelku jen nepatrně. Rozhlížím se kolem sebe a vidím už jen moře. „To už by asi nešlo doplavat," pomyslím si. Po dvou hodinách klidné plavby jsme v přístavu Padang Bai. Jsem docela rád, že jsem to přežil bez komplikací. Už vím určitě, že před plavbou nikdy Piña colada! 

Plánujete si nějakou dobrodružnou cestu a nevíte kde a jak začít?

Nejprve si vyřešte letenky a na to můžete použít i tento návod»»».  

A v dalším kroku se přidejte k nám.

Jsme všichni v pořádku a už jsme v přístavu. No to, co se tu děje, určitě není v pořádku. Alespoň z mého pohledu ne. smileJsem tolerantní a chápu, že pro místní, jsou turisté zdrojem příjmu. Ale to, co předvádějí tady a teď, je opravdu už přílišsurprised. Propadly loď jako kobylky. Taxikáři a prodejci suvenýrů dorážejí na právě přicházející turisty až nechutným způsobem. Chvíli nám trvá než se protlačíme tímto klubkem překřikujícich trhovců. Prodíráme se davem s batohy na zádech a neustále opakujeme: No! No! No, no!"

Stoupáme směrem nahoru. Po pár krocích je už klid. Mumraj ustal. Ostatní se tiše a klidně věnují své práci bez zbytečného obtěžování. Náš nový domov není daleko od přístavu.

Hotel je na konci ulice a myslím, že se jmenuje Sarangan II. A můžu ho doporučit. Ubytujeme se úplně nahoře, odkud máme celkem pěkný výhled na celý přístav. Shodíme zavazadla a jdeme se seznámit s novým okolím.

Zahneme hned za našim hotelem vpravo a pokračujeme uzounkou uličkou. Procházíme kolem skromných až chatrných příbytků a napravo od nás se pasou krávy.

Objeví se zde i dva psi a chvilku mám i strachsurprised. Ale i ty psi se chovají klidně, jako ostatní domorodci. Možná ta hinduistická víra má vliv i na ně. Domorodci tiše sedí na schodech před domem a jen se usmívajísmile. Kráčíme stále dál, abychom zjistili, že už jsme vlastně v džungli. Cesta se najednou ztratila. Takže zpátky. Nyní se pustíme opačným směrem a vystoupáme k nějakému chrámu. Zde je těch chrámů opravdu požehnaně. Scházíme schodištěm, abychom se dostali k Bloo Beach Lagoon. Pravopis a výslovnost se tu dost často vtipně kombinuje. Všichni se rozhodnou  pro koupání ve vodách laguny.

Pozoruji jejich hry ze břehucool. Ještě se stále necítím úplně fitfrown. Začíná se stmívat. A potřebujeme si dohodnout dopravu na zítřejší výlet. Oleksiy a Lucie jsou dobří v angličtině, tak je to na nich. Chvilka vyjednávání, pak zvažování zda ano, nebo ne a pak se znovu vyjednává. „Souhlasíme!" Výlet je dohodnutý a jde se do warungulaughing.

Poslední víkend před odletem se právě začalcry. Už je pátek, brzy ráno. Náš mladý taxikář je už tady. Mám dojem, že má maximálně tak 18-19 let. No Lucie nás vyvede z omylu. Prý se jí pochlubil, že je ženatý a má i tříletou dceru. A je mu 26. I když to vypadá neuvěřitelné, je to fakt.

Sledujte nás na LinkedIn a na facebooku. Přidejte se k nám a sdílejte hodnoty a názory potřebné pro svobodný život. 

Děkujeme za vaše like a sdílení. Ať se naše myšlenky a hodnoty šíří.

Pokračování příště...

Pin It