Hidden canyon.

Zatímco ještě všichni spí, já mám už za sebou ranní sprchování a právě relaxuji v bazénu. Toto je poslední neděle našeho tripu. Doma bych o tomto čase poslouchal pohádku. Zde přemýšlím nad tím, proč se mi odsud tak moc nechce.

Právě se probudili i ostatní. Po snídani směřují naše kroky nejprve ke stanovišti taxikářů a poté na hlavní cestu, stopovat. Bude to poslední výlet.

Po krátké chvilce zastaví řidič a ani chvíli neváhá. Naše nabídka je asi tak 1/5 toho, co chtěl taxikář. Tak se vezeme taxi - stopem. On vyzvídá, jestli nepotřebujeme taxi i druhý den. Tak se hned domluvíme, že zítra ráno nás odveze do Jimbaranu. Tam bude náš poslední nocleh před odletem. A  Roman tam už nebude spát. On už v noci odletí.

Skrytý kaňon jsme našli.

Nebylo to daleko a zvládli bychom to i pěšky, kdyby nebylo tak horko a chtělo by se nám. Platíme vstupné a dostáváme průvodce, vodu a vlhké vychlazené ručníky. Je to fantastické překvapení a velmi příjemné. Utírám si obličej a ochlazuji se na krku. Vypadá to tak, že zde mají vše zařízeno opravdu na špičkové úrovni. Se vším se počítá. Odložíme si naše věci do skříňky. Mobily, peníze a foťáky bere průvodce do nepromokavého pytle.

„Tak pojďme."

Kaňon je pěkný, opravdu krásný. Jsou zde však místa, kde to velice klouže a i dost ostré skály. Místy to je dost nebezpečné a nevyplatí se to podceňovat. Přijít k úrazu, je zde opravdu velice jednoduché. Místy se brodíme hlubší vodou a i plaveme.

Lezeme po skalách jako kamzíci. Voda je teplá, a tak nezažíváme žádný šok, jak jsem zažil doma, když jsem vběhl do vody v Gaderské dolině. A to tehdy bylo léto. Voda mi však málem „lámala" kosti. Jsem o několik kroků napřed a spatřil jsem ještěra. Je velký asi tak metr a rychle mizí v houští džungle. Ještě když ho je trochu vidět, tak ho ukazuji kolegům.

Pokračujeme a já si na základě tohoto zážitku představuji situaci jako z filmu. Proběhlo mi myslí, jak bychom asi reagovali, kdyby se z vody vynořil nějaký obrovský had, jako anakonda nebo krajta. Oleksiy mě dostal do obrazu, když mi vysvětlil, že anakonda tu být nemůže, protože žije v Jižní Americe. Je fajn mít v partii takového vzdělaného člověka. A on ví toho opravdu hodně. Jsme na konci kaňonu a objednáváme si kokosy. Kočka s malým koťátkem, které se tudy motají, vypadají, že zde té potravy moc nemají. Jsou dost vyzáblé. Ani my jim nemáme co dát. Kokosy jim nechutnají a nic jiného nemáme. Nad našimi hlavami se houpe tarantule.

Kaňon jsme zvládli.

Na konci kaňonu nás čeká překvapení v podobě malé soukromé zoo.(Foto úplně na konci). Nyní přecházíme úzkými uličkami mezi poli. Jsou zde plody okurek a vodních melounů. Vcházíme do kempu, kde se naše pouť začínala a dostáváme ručníky. Můžeme se osprchovat. Je to tu super. Krásné a čisté toalety, vše na jedničku. Sprchujeme se a jsme docela příjemně unavený. Výlet se nám povedl a to já jsem byl dost proti němu. Ještě se na recepci zeptáme na nějaký dobrý warung a odcházíme.

Po pár minutách si Roman vzpomene, že si tam zapomněl tričko. Otáčí se a běží zpět. Warung jsme našli. Je situován ve svahu a tím je i zajímavý. Je zde pěkný výhled na pole naproti. Popíjíme pivo a hodnotíme právě skončený kaňon - zážitek. Jsme z toho nadšení. Nejvíc vzrušující zážitek na závěr.

Tak to má být. Zítra už budeme v Jimbaranu.

Dnes opouštíme Blue coco. 

»»To si přečti zde»»

Sprchu dnes ráno už vnímám jako rozlučku s tímto rájem. Hvězdičky už také vidět není, ale ostatní stále spí. Po tichu opouštím pokoj a směřuji na pláž. Kráčím bosý. Líbí se mi to, chodit bosý. Obloha je až olověná - tmavá a vlny jsou opravdu vysoké. Jsou mnohem vyšší a divočejší, jak na místech, kde jsme se pohybovali doposud. Jsme více na jihu, ale je tu trochu chladněji. Už i nám se zdá méně než 30° C jako zima.

Nyní je ta vlna opravdu velká. Odhaduji to na 2-3 metry. Tito lidé si zvykli na to, že zde může přijít kdykoliv tsunami. Je zde mnoho značek (směrové šipky), které ukazují únikový směr před touto strašlivou silou vody.

Před dvěma dny jsme se dozvěděli, že bouchla nějaká sopka na Javě. I my jsme chodili kolem jedné, která je právě straší. Na druhé jsme byli hned v prvních dnech a bylo to na Javě.

Tato vlna mě omočila až po pás. Ustupuji tedy více dozadu a chvíli pozoruji psi, které skotačí po pláži. Je čas jít snídat. Je mi smutno, když kráčím zpět. Cestou se dívám na tu krásnou zeleň rýžových polí a pomalu se loučím.

Už jsou všichni vzhůru a jdeme snídat. Nasi goreng, mie goreng a pancake jsou na jídelníčku nejběžnější snídaně. Je 9 hodin a přijíždí náš řidič. Je spolehlivý. Včera jsme si ho stopli cestou do kaňonu a hned jsme si dohodli i dnešní odvoz. Sám se nabídl. Cesta pomalu ubíhá a my jsme stále blíže k letišti. 

Cestou do Jimbaranu.

Vidím ukazatele směru na Sanur. To mě hned vrhá do vzpomínek z minulého roku. Poznávám autobusovou zastávku, kde jsem vystupoval, když jsem chodil navštěvovat ostravské turistky. Právě jsme minuli zastávku, kde jsem se loučil s Pavlem a Monikou. Hned se mi vybavil obraz toho našeho společného putování. I nyní to už končí. Poslední noc. Roman nás opouští už večer. Odlétá krátce po půlnoci. Jako já loni. Do hotelu můžeme až po 14 hodině, tak odcházíme na pláž.

Objednáme si kokosy a hledíme na moře a letadla, která přistávají a odlétají z nedalekého letiště. Jdu se projít po pláži a ověřit si, zda je vše na svém místě. Rybí trh je zde a také warung, kde nám grilovali ryby na úplném začátku této naší expedice. Ani ne deset metrů od našich lehátek jsou stoly warungu, kde si dáme oběd. Dám si rybu red snapper. Váží kilo a stojí 100 000 rupií. To je asi 150 Kč. Ryby tu vědí připravovat opravdu velmi dobře. I šéfka je velmi milá.

Na pokoji se jen osprchujeme a jdeme se ještě podívat na sochu Garudy. To je v hinduistické mytologii král ptáků, ochránce a ztělesnění odvahy. Roman zůstává, aby si ještě trochu odpočinul před odletem. Taxikář spekuluje, jak z nás vytáhnout více peněz. No má smůlu. Použili jsme aplikaci My blue bird (doporučuji) a ta ukazuje přesně kolik to stojí a také řidiče s číslem vozu. A i tak už z nás nikdo nemá extra hotovost. Jen poslední peníze na drobné útraty. A vybírat z účtu se nám už nechce, ani nevyplatí. Na místě jsme zklamaní a nic moc jsme tam neviděli. Garuda je stále ve výstavbě.

Tak se jen trochu projdeme po okolí a objevíme autobus. Odchází právě teď o 18 -tej a to se nám hodí. Cestovní je 3 500 rupií. Skoro zdarma. Ale 5,2km jedeme 45 minut. Zácpy horší než v Praze. Spěcháme za Romanem. Čeká nás v našem známém warungu. Cestou nakoupíme na trhu ryby, krevety a kalamáry. Je toho docela dost, ale my máme Oleksiya a ten to v pohodě zvládne. Kalamáry může jíst každý den. Je to naše poslední večeře. A velmi dobrá. Popíjíme bintang a pochutnáváme si na mořských plodech. 

A je tu konec.

Roman odchází. Ještě si na cestu cvakne hlt vodky a nastoupí do taxíku. My tři si vezmeme láhev k bazénu a jdeme si zahrát vodní polo. Míček je moc malý a měkký. A ta vodka nám také velmi nejde. Ráno ještě zapíšu pár poznámek z našeho indonéského pobytu a jdu se sbalit. Už jen krátce se podíváme po nějakých obchodech se suvenýry. Odchází už i Oleksiy.

My s Lucií ještě na chvilku jdeme k moři a odcházíme také. Směr letiště. Spolu letíme do Doha a tam se naše cesty rozdělí. Já letím ještě do Budapešti a Lucie rovnou do Prahy. Byly to krásné tři týdny.

Ahoj Bali, budeme se vracet.

Ještě pár fotografií:

Naše poslední večeře.

Malá prohlídka zoo na konci kaňonu:

Pokud se ti náš příběh líbí, tak ho odměň sdílením nebo like. A můžeš se i přidat. Zážitky ti zůstanou na celý život. Tak se nestyď a přidej se k nám.

Svobodný život.

 

 

 

Pin It