Bylo by libo chilli do očí?

Tak asi v polovině léta jsem se šel podívat na jednu prezentaci o koučinku. Společnost nyní nebudu uvádět, abych nedělal žádnou reklamu. Ani dobrou ani špatnou. Úkolem této prezentace bylo všem zúčastněným zájemcům ukázat, co to vlastně ten koučink je.

A skutečně se tam sešlo docela dost hodně lidí. No, je to nyní cool, nebo husté? Jenže vypadá to tak, že koučů je už jako hub po dešti. A přesně toto tam zaznělo, že prý koučů už je mocsurprised. Přesto, že jich už je jako hadů, tak i tak tato prezentace měla za hlavní cíl prodej kurzu

„Jak se stát koučem"

zúčastněným zvědavcům. Vždyť je to tak lákavé. Super prácička. A člověk vlastně ani nemusí být žádný odborník. Stačí být „zvědavý" a klást ty „správné" otázky. Na odpovědi si už každý musí přijít sám. A jaké jsou to ty správné otázky? To se může každý naučit právě na tom kurzu.

Ale.... Samozřejmě že to má i nějaké to „ale." Pokaždé si třeba koupit další kurz a takto postupovat až na samotný vrchol. A tím vrcholem je další, snad už poslední kurz, tedy certifikát. Ale tomuto se nyní nechci věnovat. Je to  moderní a finančně velmi lukrativní povolání. Tak proč to nechtítmoney-mouth?

Časy se mění.

Od dob Sokrata už uběhlo téměř 25 století. Tento velký filozof byl zřejmě prvním koučem ve známé historii lidstva. Svými otázkami se snažil pomoci hlavně mladým lidem zlepšit svůj život, pochopit ho. Byl to filozof a zajímal se o lidi, jejich vnímání a chápání světa tehdejší společnosti. Přestože to všechno dělal nezištně a zcela zdarma, i tak to tehdejší společnost ocenila trestem smrtifrown. Ano, skutečně ho za to soudili, odsoudili a také popravili. Vlastně se popravil sám. Údajně vypil číši bolehlavu přesto, že ho přišli osvobodit.

Platón byl vlivný muž a zajistil pro svého milovaného učitele díky všudypřítomné korupci, možnost útěku. Vypadá to tak, že korupce je věčná a je nedílnou součástí demokracie. Jakoby to byly dvě strany jedné mince. Sokrates tedy mohl uprchnout. Byl to ale velký muž, velký kouč a prý bez certifikátu ICF. V posledních chvílích svého života se učil nějakou básničku, či písničku. Jeho zachránci-únosci byli z toho úplně vedle. Když mu položili otázku, proč právě teď se učí básničku, tak jim odpověděl:

„A kdy, když ne teď?"

Vysvětlil jim, že již nebude čas. Využil ještě své poslední chvíle života na to, aby se ještě něco naučil.

Několik dnů po této prezentaci koučinku jsem se pro změnu šel podívat na šamana. Ještě jsem nikdy neviděl živého šamana, tak jsem byl nesmírně zvědavý. Bylo to také zde, v Praze. Nebylo třeba cestovat tisíce kilometrů do Ekvádoru, Peru, Brazílie, či na Altaj. I když cestování milujicool a určitě se vyberu nějakého i osobně navštívit. Láká mě zkušenost s ayahuascou. 

»»O mém cestování si můžete něco přečíst zde»»

Šaman a šamanismus evidentně přitahuje značné množství lidí. Bylo jich tam ještě více, než na tom koučinku. Já jsem tam byl téměř první, zřejmě nejvíce zvědavý, takže jsem pozoroval, jak se to postupně zaplňuje a jaká je skladba publika. Většinu tvořily mladé ženy a ženy vůbec. Šaman byl také mladý muž a byl tam s českou manželkou. Neměl žádný buben, ani žádné chrastítka, či nějaké pera. Netančili jsme, jen jsme seděli a poslouchali co nám on hovořil o životě v jeho domovině, v amazonské části Ekvádoru.

 »»První část mého článku si můžete přečíst zde»»

Léčení podobného podobným.

Velmi zajímavé. Také jsem chtěl zjistit, v jakém vzájemném vztahu by mohl být úspěch a šamanismus. A jak to koreluje s pozitivním myšlením. Dozvěděl jsem se, že tam u nich ten koučink má trochu jiný rozměr. Děti si hrají. A nikdo jim v tom nijak nebrání. Nikdo jim nic nevysvětluje tak jako u nás, a ani nikdo je neučí neustálým memorováním. Každý má na to přijít sám, odpozorováním. A vybírají si podle toho, kdo k čemu inklinuje.


A co mě na jeho vyprávění překvapilo nejvíce?

Když jsem slyšel, že od malička dostávali chilli. Ale ne jako potravinu, ale do oči. Čtete správně.

Dostávali chilli do oči!

Dokážete si něco takového představit tu? I oni, jako děti velmi dobře poznali, když přišli „starší" na „návštěvu" že je tu chvíle, kdy dostanou chilli. I teď, když nad tím přemýšlím, neumím si představit ty děti.

Děti když vidí něco, nebo někoho, kdo jim způsobil bolest, tak před ním utíkají, pláčou a schovávají se za matku.

No oni se takto učí vidět svět nejen zrakem. A jak tu pomáhá pozitivní myšlení? Tak to nevím. To ať si každý zdůvodní sám podle sebe. Z toho co vím, jen samotné pozitivní myšlení k žádnému úspěchu nevede. A už vůbec ne ke komerčnímu. I když na druhou stranu. Myslet v této době pozitivně i to je úspěch.

Konec.

Budu rád, pokud budeš článek komentovat. Vyjádři svůj názor svobodně. Pokud se ti článek líbí, tak ho nezapomeň lajkovat a sdílet.

Děkuji.

Pin It