Kouzelný čas Vánoc.

Je tu předvánoční období. My lidé, křesťanského světa, ve velkém honíme dárky a předbíháme se v utrácení. Nevím, nerozumím tomu, co vlastně chceme tím druhým dát. Já mám rád Vánoce, protože jsou to Vánoce.

Hidden canyon.

Zatímco ještě všichni spí, já mám už za sebou ranní sprchování a právě relaxuji v bazénu. Toto je poslední neděle našeho tripu. Doma bych o tomto čase poslouchal pohádku. Zde přemýšlím nad tím, proč se mi odsud tak moc nechce.

Blue Coco.

Zastavení na trhu v Semarapure je docela dobrý nápad. Mohu vám to doporučit. Není to trh primárně pro evropské turisty. Viděli jsme jich tam jen pár. A je zde opravdu vše možné i nemožné. Mačeta, která zaujala mne, začíná na ceně 175 000 IDR,

Bylo by libo chilli do očí?

Tak asi v polovině léta jsem se šel podívat na jednu prezentaci o koučinku. Společnost nyní nebudu uvádět, abych nedělal žádnou reklamu. Ani dobrou ani špatnou. Úkolem této prezentace bylo všem zúčastněným zájemcům ukázat, co to vlastně ten koučink je.

Padang Bai - hrůza v přístavu...

Je skutečně nádherné ráno. Snídaně jsou formou švédských stolů a jsou úžasně bohaté a také chutné. Poslední krát se zde najíme a odcházíme. Věci už máme pobalené a doufám, že jsem zase nic nezapomněl. Jdeme se tedy přihlásit do kanceláře v přístavu.

Nebyl žralok, byly želvy.

Večer je zde velmi rychle. Tma je tu raz dva. A jako každý večer i dnes se opakuje rituál s večeří. Zítra máme jít znovu lodí na další ostrov. „Jak mi asi budecry?" Ticho přemýšlím nad včerejší dramatickou plavbou a vychutnávám si bbq. Dnes si nedáváme ryby. Zde je nemají a dál se nám jít nechce. A i to bbq mi chutná. Celkem jsem i zapomněl, že mi včera při večeři Lucie řekla, že dostala od Jamala zprávu. Jamal byl šéf na hotely v Amedu. Prý si tam někdo zapomněl mikinu a větrovku. Nuže tento rok zde není Monika, tak mě nikdo nemá pod dohledem.

„Apa kabar?“A odpověď: „Bagus!“

Dnes jsme zde na hotelu poslední noc. Tak to jdeme trochu zapařit. Kráčíme po pláži a osloví nás sympatický lampióny osvícený warung. Zní tu Bob Marley a to známé reggae, šplíchot moře, teplo a usměvavý majitel nás přímo přitahuje. Usedáme a objednáváme si piña coladu.

Schody skoro  jako do nebe. Lempuyang.

Po sobotě následuje neděle. A tak je tato neděle přímo předurčena k návštěvě jednoho z nejsvětějších míst na Bali. Na svazích hory Lempuyang je postaven komplex chrámů z nichž je nejposvátnější právě

Z džungle mezi boháče.

Tenganan je prý nejbohatší vesnice na ostrově Bali. Má i jiné zvláštnosti, které ji činí jedinečnou. Zatím jsem tu nic podobného neviděl(viz. i Wikipédie). Architektura je zde odlišná od toho co jsme zde dosud viděli.

Džungle plná života.

Dáme si dobře vychlazený kokos a vydáme se na cestu zpět. Nastupujeme do něčeho, čemu se tady říká bemo. Je to taková dodávka Suzuki, která nemá levé zadní boční dveře. Kromě nás se tam vezou ještě nějaké krabice a kanystry na benzín. Cestou se řidič i s paní zastaví na pumpě, naplní kanystr a šoupnou ho mezi nás. Když jsme je zastavili, tak jsme nejprve zjednávali cenu dopravy.

Podkategorie

Články k cestě na Bali 2017

Články k cestě na Bali 2018