Můj tropický návrat X.

Padang Bai - hrůza v přístavu...

Je skutečně nádherné ráno. Snídaně jsou formou švédských stolů a jsou úžasně bohaté a také chutné. Poslední krát se zde najíme a odcházíme. Věci už máme pobalené a doufám, že jsem zase nic nezapomněl. Jdeme se tedy přihlásit do kanceláře v přístavu.

Čas běží jako šílený. Slunce je již vysoko a je příšerně horko. Roman najednou zjišťuje, že nemá hodinky. Tak se vrací na hotel a za ním odcházejí i Oleksiy a Lucie. Já dávám pozor na zavazadla a příšerně se potím. Všichni hledají hodinky, jen já hledám ztracenou odvahu na tuto plavbu.

Ta předchozí mi moc nevyšlaundecidedundecidedundecided.

Přečtěte si zde»»»


Vedle mě sedí dva mladí a mladík má na sobě tričko Czech hockey team. Je zcela jasné odkud pocházítongue-out. Teplota neustále stoupá a s ní i mé obavy.

Hodinky se našli a my jsme se právě nalodili. Jdu zcela na horu na palubu, kde si najdu trochu místa k sezení na nějakém kanystru. Voda mi právě vypadla z batohu do moře. Budu tedy bez vody 2 hodiny na horní palubě během největšího horka. Ne zrovna nejlepší vyhlídkacry. Přitom je kolem mě vody celé moře. Náš speedboat má naplánované odplutí z přístavu ve 12 hodin. Takže největší žár dne prožijeme na otevřeném moři.

Vánek, který vzniká díky rychlosti lodě, je sice příjemný, ale nijak neochlazuje. Je to ale i tak krásnécool. Jak se vzdalujeme od břehu, sleduji horizont ostrova a v duchu si říkám: „To by se ještě dalo doplavat, kdyby..." Rozhlédl jsem se kolem sebe a ze tří stran je už vidět jen moře.

Pozoruji hladinu v očekávání, že snad se objeví nějaký delfín. Najednou mi proběhne myslí záběr z filmu „Čelisti“ s rozďavenou zubatou tlamou žraloka a představuji si, co bychom asi dělali,sealed kdybychom viděli na hladině velký trojúhelník směřující přímo na nás. Nic z toho se však nestalo.

Hladina se vlní vcelku jen nepatrně. Rozhlížím se kolem sebe a vidím už jen moře. „To už by asi nešlo doplavat," pomyslím si. Po dvou hodinách klidné plavby jsme v přístavu Padang Bai. Jsem docela rád, že jsem to přežil bez komplikací. Už vím určitě, že před plavbou nikdy Piña colada! 

Plánujete si nějakou dobrodružnou cestu a nevíte kde a jak začít?


Nejprve si vyřešte letenky a na to můžete použít i tento návod»»»

Jsme všichni v pořádku a už jsme v přístavu. No to, co se tu děje, určitě není v pořádku. Alespoň z mého pohledu ne. smileJsem tolerantní a chápu, že pro místní, jsou turisté zdrojem příjmu. Ale to, co předvádějí tady a teď, je opravdu už přílišsurprised. Propadly loď jako kobylky. Taxikáři a prodejci suvenýrů dorážejí na právě přicházející turisty až nechutným způsobem. Chvíli nám trvá než se protlačíme tímto klubkem překřikujícich trhovců. Prodíráme se davem s batohy na zádech a neustále opakujeme: No! No! No, no!"

Stoupáme směrem nahoru. Po pár krocích je už klid. Mumraj ustal. Ostatní se tiše a klidně věnují své práci bez zbytečného obtěžování. Náš nový domov není daleko od přístavu.

Hotel je na konci ulice a myslím, že se jmenuje Sarangan II. A můžu ho doporučit. Ubytujeme se úplně nahoře, odkud máme celkem pěkný výhled na celý přístav. Shodíme zavazadla a jdeme se seznámit s novým okolím.

Zahneme hned za našim hotelem vpravo a pokračujeme uzounkou uličkou. Procházíme kolem skromných až chatrných příbytků a napravo od nás se pasou krávy.

Objeví se zde i dva psi a chvilku mám i strachsurprised. Ale i ty psi se chovají klidně, jako ostatní domorodci. Možná ta hinduistická víra má vliv i na ně. Domorodci tiše sedí na schodech před domem a jen se usmívajísmile. Kráčíme stále dál, abychom zjistili, že už jsme vlastně v džungli. Cesta se najednou ztratila. Takže zpátky. Nyní se pustíme opačným směrem a vystoupáme k nějakému chrámu. Zde je těch chrámů opravdu požehnaně. Scházíme schodištěm, abychom se dostali k Bloo Beach Lagoon. Pravopis a výslovnost se tu dost často vtipně kombinuje. Všichni se rozhodnou  pro koupání ve vodách laguny.

Pozoruji jejich hry ze břehucool. Ještě se stále necítím úplně fitfrown. Začíná se stmívat. A potřebujeme si dohodnout dopravu na zítřejší výlet. Oleksiy a Lucie jsou dobří v angličtině, tak je to na nich. Chvilka vyjednávání, pak zvažování zda ano, nebo ne a pak se znovu vyjednává. „Souhlasíme!" Výlet je dohodnutý a jde se do warungulaughing.

Poslední víkend před odletem se právě začalcry. Už je pátek, brzy ráno. Náš mladý taxikář je už tady. Mám dojem, že má maximálně tak 18-19 let. No Lucie nás vyvede z omylu. Prý se jí pochlubil, že je ženatý a má i tříletou dceru. A je mu 26. I když to vypadá neuvěřitelné, je to fakt.

Sledujte nás na LinkedIn a na facebooku. Přidejte se k nám a sdílejte hodnoty a názory potřebné pro svobodný život. 

Děkujeme za vaše like a sdílení. Ať se naše myšlenky a hodnoty šíří.


Pokračování příště...

další novinky

Ochutnávka svobodného života

Ochutnávka svobodného života

Znamená to, že tomu ještě něco chybí.
Read More
Může za to živý sen?

Může za to živý sen?

Co se zdálo mé sestře a co se doopravdy stalo.
Read More
Vánoční vůně.

Vánoční vůně.

Ten předvánoční čas je pro mě velmi zvláštní, takový kouzelný.
Read More
Můj tropický návrat XII.

Můj tropický návrat XII

Všichni ještě spí a já se vracím domů.
Read More
Můj tropický návrat XI.

Můj tropický návrat XI.

Jak to je s tím modrým kokosem?
Read More