Může za to živý sen?

Něco mezi nebem a zemí innocent...

Od Silvestra a Nového roku už uběhla poměrně dlouhá doba. Momentálně se již více blížíme k jarucool. Já se však chci ještě na chvíli vrátit do tohoto období zimního slunovratu, do minulých vánočních svátků. Vánoce a ten čas kolem, mám opravdu velmi rád. Je to pro mě takové pěkné období rodinných vazeb. Tento čas je vlastně z celého roku tím nejkrásnějším, nejpřátelštějším.


Pro mě loni bylo právě toto období zcela odlišné, než po jiné roky. Do svátečního hodování chyběly ještě dva týdny, když mi zavolal švagr, že moje sestra je v nemocnici. Dozvěděl jsem se od něj, že ji srazilo auto. Byla to pro mě dost zdrcující zpráva. A další následovaly. Nebyl jsem připraven na takové jobovky. Poranění, které při této nehodě utrpěla, byly hrozivé jen na poslech. Údajně tak vážná zranění mozku vznikají při přetížení, které přesahuje 80 g.


Byla to zdrcující zpráva. Blížily se Vánoce. Každý den jsme spolu se švagrem telefonovali a já se dozvídal nejčerstvější informace o jejím stavu. Po napjatém očekávání, kdy se probere z bezvědomí, přišla první vlaštovka. Na chviličku otevřela očismile. Pak další příjemná zpráva byla, když mi švagr řekl, že ji již odpojili od umělého dýchání a dokonce přijala i normální stravu. Začal jsem věřit, že všechno se v dobro obrátí. Ale netrvalo to dlouho a zprávy se opět zhoršily. Vánoce jsem trávil v napětí.


Denně jsme spolu telefonicky hovořili a doufali, že zítra to už konečně přijde a bude lépe. Každý den kolem čtvrté odpoledne jsem čekal, kdy zazvoní telefon. Podle tónu hlasu se dalo snadno poznat, zda jsou dnešní zprávy dobré, nebo zase ne. Stále však byla naděje, že se to zlepší.


Tyto Vánoce měli úplně jinou příchuť, jako všechny předchozí. Jako dárek od Ježíška jsem očekával zlepšení jejího stavu. No namísto sms-ky s nějakou vánoční koledou, kterou jsem od sestry každoročně dostával, mi teď přicházely jen stále horší a horší informace o jejím momentálním stavu.


Stále jsem ji viděl jako malinké děvčátko, které se dívá s přimhouřenýma očima do slunce. Do toho slunce, které již nyní více krát neuvidí. Nevím, co všechno se v její mozku poškodilo, ale prý nereagovala ani na pohyb přímo před ní. Její oči byly najednou bez života. Alespoň tak mi to popsal švagr Braňo.

Bylo mi velmi smutno a moje oči se plnily slzami při každé vzpomínce na ni. Vánoce odrazu chutnaly jinak, jaksi hořce. No nepřestával jsem doufat. 

„Její organismus je přece dost silný a poradí si." 

Chtěla jít se mnou na Bali, ale nakonec to zrušila. Nevím, co bylo důvodem tohoto jejího rozhodnutí. Bylo to její právo a já jsem jí to nijak nezpochybňoval. Asi její touha vidět tropické moře nebyla tak silná, jako ta moje. Ona měla ráda zvířata a ráda se o ně starala.


Silvestr je takové průlomové období, kdy končí starý rok a přichází nový. Očekáváme, že všechno špatné a nepříjemné zůstane v tom starém a do nového vstoupíme už jen s těmi dobrými očekáváními. I já jsem to tak chtěl.


Usnul jsem po novoročním ohňostroji asi tak na dvě hodiny. Nevěděl jsem spát, když jsem věděl, že mé sestře jde o život. Nevěděl jsem se na nic soustředit. Stále jsem myslel na ni a na její poslední chvíle před nehodou. 

„Na co asi myslela? Jaké asi byly její poslední myšlenky a pocity? Co cítila?" 

Nakonec jsem se ráno rozhodl, že se jdu vykoupat. Ve vaně jsem v myšlenkách pokračoval a vybavoval jsem si ty naše rozhovory u ní na balkoně. Strávili jsme takto spolu celé hodiny. Najednou začal zvonit telefon. V posledních týdnech jsem ho nosil s sebou stále a všude. Předtím jsem to tak nedělal a mobil jsem často nechával mimo dosah.

Bylo brzy ráno a viděl jsem, že volá Braňo.


Propadla mě hrůza. Vzlykajíc mi oznámil, že Božka dnes ráno zemřela. Bylo teprve pár hodin 1. ledna roku 2019. Takže moje očekávání se nenaplnilo. Přál jsem si to jinak. Vše dostalo odrazu úplně jiný rozměr. Rodiče jsou již také po smrti a nyní moje mladší sestra. Zůstal jsem už jen já a bratr. A ten nás oba označoval za blázny. Najednou jsem byl tedy úplně sám. 

Na samotu, jako takovou jsem si už dávno zvykl, ale teď jsem si měl začít zvykat i na pocit osamělosti. Už s ní nebudu moci nikdy mluvit. Už nebudu nikdy slyšet „brašulík," jak mi zvykla říkat, když mě označovala za svého nej bratra.

Pohřeb se uskutečnil 11.1. 2019. Těch jednotek je zde odrazu nějak hodně. Zemřela 1.1. 2019. Na pohřbu jsem mluvil z jednou paní, která prý byla její velmi dobrá kamarádka. Sestra si s ní povídala několik týdnů před tou nehodou. Údajně jí říkala, že má obrovský strach, že zemře. Popisovala ji nějaký velmi živý sen, ve kterém jí máma řekla, že se brzy spolu setkají.


Už jsem slyšel leccos na toto téma. Setkal jsem se s více lidmi, kteří se prezentovali jako ti, s nějakým vyšším nebo větším vědomím. Dokonce jsem se vícekrát dozvěděl, že i já jsem ten typ člověka, který vnímá, nebo měl vnímat nějaké vyšší energie.


Bohužel, já to tak nevnímám. Ale nesmírně mě to zajímá, jak to vlastně je. Paní mi dokonce ukázala sms-ku v mobilu, kde jí to sestra psala. Ona jí to nechtěla věřit a uklidňovala ji se slovy, že to byl jen sen.

Fakt nevím, co si mám o tom myslet. Ale i tak mě to poznamenalo. Její odchod byl neočekávaný a násilný. Nerozloučili jsme se. 

A vůbec nevím, co, a jak vnímala ve svých posledních okamžicích života. Jeden nešťastný okamžik, který vše absolutně změní.


Poznamenalo to celkově můj pohled na život. Já nevím, co je vlastně naším úkolem na tomto světě. Vycházím pouze z toho, co si myslím. A to vůbec nemusí být pravda. Ani před touto událostí mi nějak extra nezáleželo na „úspěchu." Ale to asi bude tím, že já vlastně nevím, co to ten úspěch je. Jen vím určitě, že bohatství ve formě nějakého shrnování majetku to není. Alespoň pro mě ne. Spíše to vidím v podpoře co největšího počtu lidí a ve schopnosti udržet a chránit život na této planetě.


Možná se sem vůbec ani nehodím. Nejsem soutěživý typ a nemám ani nejmenší chuť někoho přesvědčovat o mé pravdě. Spíš by mě zajímalo, jak mohu být užitečný pro co nejvíce lidí. A zajímá mě, jaká je ta vaše pravda? A jak, nebo co by vám pomohlo? Napište mi o tom. A pokud se mnou souhlasíte, tak tento článek podpořte sdílením a like.


Děkuji vám.

Nebo napište mi, co si myslíte o tom snu.




další novinky

Ochutnávka svobodného života

Ochutnávka svobodného života

Znamená to, že tomu ještě něco chybí.
Read More
Může za to živý sen?

Může za to živý sen?

Co se zdálo mé sestře a co se doopravdy stalo.
Read More
Vánoční vůně.

Vánoční vůně.

Ten předvánoční čas je pro mě velmi zvláštní, takový kouzelný.
Read More
Můj tropický návrat XII.

Můj tropický návrat XII

Všichni ještě spí a já se vracím domů.
Read More
Můj tropický návrat XI.

Můj tropický návrat XI.

Jak to je s tím modrým kokosem?
Read More